pondělí 29. září 2014

Sobotní mini silvestr v Darling Harboru a grilovačka na Coogee beach

Asi brzo začnu příspěvky pojmenovávat jen čísly, protože už nevím jaký další titulek vymyslet aby to dávalo nějaký smysl a hlavně aby to nebylo tak dlouhé jako přesně tento název.

V posledních dnech se toho událo mnoho. Tak například v pátek jsem úspěšně absolvoval seminář RSA zakončený zkouškou a nyní jsem oprávněn pracovat v pohostinství tam, kde se podávají alkoholické nápoje. RSA je tu nutnost v případě, že budete hledat práci v pohostinství a chcete maximalizovat své pole působnosti. Popravdě to nebylo tak uplně jednoduché jak jsem čekal, protože jsem rodilému přednášejícímu Australanovi jeho temperamentní tichý samopal angličtiny málokdy rozuměl. Někdy jsem nechytnul jen slova a někdy dokonce i celé věty. Naštěstí vše dobře dopadlo a finální test jsem s přehledem zvládnul. (to jakej jsem frajer mi můžete pak napsat do komentářů)

Vecer v darling harbouru. Mimochodem
miluju ty jachty co tu parkujou.
To jsem pak oslavil jak jinak než prací. Musim říct, že v pátek se restaurace opravdu proměnila v blázinec. Neustále chodili další a další lidi, kteří jedli a pili jak kdyby měli za hodinu umřít hlady. Jako by toho nebylo málo, tak se později restaurace proměnila v diskotéku a místní zákaznice / oslavenkyně narozenin začali pařit ve velkym stylu. Což mi mimochodem připomíná jak jsem viděl v jednu chvíli naší managerku porušit asi 5 věcí, které jsou podle RSA striktně zakázané. 0Asi to tu tak striktně nedodržují. Alespoň v Parramattě ne. Akce skončila až o půlnoci a já se dozvěděl, že mi už domu nejede žádný autobus a budu muset jít z Pandle Hillu pěšky až do Greystanes. Tak moc jsem se těšil do postele, že jsem se rozhodl těch asi 3 km uběhnout. Po několika minutách běhu jsem potkal asi v 1 ráno 2 výrostky na kole. Všimli si mě až když jsem je zdravil při předbíhání a málem u toho spadli s kola. Lidi jsou tu prostě jiný. Asi jim přišlo divný, že si šel někdo jen tak v 1 ráno zaběhat.

část úderné jednotky Coogee :D
V sobotu jsem si byl konečně nakoupit, vyprat a prostě jsem udělal všechny ty věci, co jsem kvůli nedostatku času a dostatku únavy celý týden úspěšně odkládal. Večer jsme pak měli sraz s Davidem a a Bárou na Town Hall odkud jsme se šli následně podívat do Darling Harbouru na ohňostroj. Musim říct, že to bylo fakt super. Jsem fakt zvědavý jak bude vypadat silvestr, když tohle tady trénují každou sobotu. Netrvalo však dlouho a jeli jsme zase domů protože nás v neděli čekala grilovačka právě na Coogee beach.
Coogee, škoda, že tu bylo tolik lidí, jinak moc hezká pláž

Tady jsem začal proklínat místní hromadnou dopravu. Protože mi cesta do centra díky nedodržovaným intervalům trvala skoro 2 hodiny. Když je víkend tak si člověk uvědomuje jak daleko vlastně od centra bydlí. No sraz byl v 1 hodinu na Coogee beach kam jsme přišli přesně ve 3. Ono bylo to trošku krkolomné protože nás šlo celkem 10, z toho 2 na nás přes dvě hodiny čekali právě na místě a to jenom proto, že jsem jim nedopatřením neřekl, že je sraz vlastně na Town Hall. No a organizujte takovou skupinu lidi, když jsou tam ještě lidi z několika zemí najednou.
Největší problém ale bylo vůbec začít grilovat. Na grily se totiž čekaly fronty a to po skupinkách. Místní tam to maso nakládali opravdu až po okraj. Po dvou hodinách čekání a rozloučení se s naštvanýma 4ma členama skupiny jsme se rozhodli porozhlédnout se po okolí, kde jsme našli rovnou 3 úplně prázdné grily. (fakt nevim proč nás to nenapadlo dřív) :D Takže se šlo na věc. Já si nakoupil maso na "Ďůkovi klokaní brutoburgery" klokaní maso je tady mimochodem docela levné. Musim říct, že byli perfektní. Zůstali jsme do západu slunce a pak se vydali směr centrum.

Ty kleštičky jsme mimochodem dostali od jiné partičky
Každopádně taky dokážeme gril kompletně narvat jídlem!
Výhled na pláž před západem slunce
Tady na nás čekal další plán a to návštěva místního kina. Musim říct, že to byl opravdu zážitek. Byli jsme na filmu Maze runner (doporučuju). Doufal jsem, že tam budou alespoň anglické titulky, ale po chvilce jsem se dozvěděl, že je vůbec nepotřebuju. Kina tady mají uplně jiné než v ČR. Popcorn a pití si nalejete po koupení lístků sami v takovém bufetu a pak to jen zaplatíte usměvavé slečně v barevném oblečku u pokladny. Co se mi ale asi líbilo nejvíc, byl sál. Tam byly dva typy sedaček buď standard oddělené stolečkem na popcorn a nebo partnerský gauč. Kde si můžete regulerně lehnout. Fakt pecka. V ČR tomu říkají gold class (i když se moc nedivím, protože tady ty lístky jsou taky pěkně drahé). Jsem opravdu zvědavý jak vypadá takový gold class tady.

Místní kino-samoobsluha (convenience movie store) :D
Po asi hodině a půl napětí následovala návštěva místního baru, kde jsem poprvé ochutnal místní pivo. Popravdě, není o co stát. Litr piva se tu rozlévá do takových džbánů. Říká se tomu Jogy a vyjde to asi na 9 dolarů (180 Kč) což vycháží na 90 korun za půl litr. Na rovinu, pokud jste alkoholici, tak se Sydney vyhněte obloukem, Tady je menší kalba hodně znát na tloušťce peněženky. Pokud, ale zase pracujete a vyděláváte tolik co místní tak už to tak hrozné zase není. Pořád to ale vyjde dráž než v ČR. No ta halvní zábava začala až ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že mi domu nejede už žádný spoj. (opět si člověk uvědomí jak bydlí daleko) a tak jsem byl odsouzen pokračovat až do rána a pak hurá do školy.

Po několika pivech v baru někde v centru!
V našich výrazech je vidět jak pivo asi chutná
Začínám ty hodinové cesty vlakem nemít rád. Naštěstí mám možnost k mému paušálu (50 AUD měsíčně) dostat i tablet. Teď ale nevím jestli si mám vzít IPad a nebo Note 10.1 (pokud s tím mátě někdo nějaké zkušenosti prosím o radu klidně do komentářů pod článek) Oboje má něco co se mi líbí a neumím se rozhodnout.

Nakonec dnešní oběd u Davida s Bárou na Rockdale.
Docela jim závidim jejich bydlení. Kousek od vlaku, terasa
s grilem, bazén a fitko.

Barč rozjíždi první várku burgerů

Fubův mega-bruto-obědvák

Vpravo Fubův mega-bruto-obědvák
vlevo můj double cheesburger s BBQ omáčkou





čtvrtek 25. září 2014

Nová práce

Uběhnul další týden a všichni závislí jistě očekávají další článek plný gramatických chyb. Nevím proč, ale i přes to jak se tu dá skvěle vypnout tu všechno utíká hrozně rychle. Zatím tady neutekl týden kdy bych nemohl říct, že jsem nic neviděl nebo nezažil.

Pro rekapitulaci se tento týden událo hned několik zásadních věcí. Takže zaprvé mám práci (bylo načase) zadruhé jsem byl konečně přítomen na středečním školním vyučování s názvem Australian studies.  A nakonec, mě zítra čeká školení RSA (responsible service of alcohol), díky kterému budu moct oficiálně pracovat v místech kde se podává alkohol. Popravdě toho bylo ještě trochu víc jako například obrovská zaoceánská loď, která si v úterý tak ledabyle parkovala v Circular Quay nebo dnešní spuštění alarmu (nehoda) při příchodu domu.

Začal bych asi tou prací, protože to pro mě bylo velice důležité. Upřímně není to dream job a beru ty nejnižší peníze (15 AUD na hodinu), ale je to lepší než nic a hlavně se mi u toho bud líp a klidněji hledat něco jiného. Dělám číšníka v jedné brazilské restauraci "Rio" kousek od mého aktuálního bydliště tedy v Parramattě. Hledal jsem cíleně něco tam, abych to měl pak co nejblíž domu. Přeci jenom ještě nemám auto. Je to takový ten typ restaurace, kde zaplatíte sednete si a oni číšníci Vám neustále nosí další a další jídlo dokud neprasknete. Jo a dokonce nemůžeme ty dobroty prý ani ochutnávat. Já už to teda porušil protože pokud to mám někomu nabídnout, tak musím přeci vědět jaké to je ne? 

Práce je ale jen několik hodin denně, takže to není tak hrozné. Začíná se v 5:30 PM a končí někdy v 9:00 - 10:00 PM prostě jen večeře. Zase na druhou stranu tam musim být častěji a to pak v týdnu skoro nic nestihnu a to ani vyprat nebo nakoupit protože do práce jezdim rovnou ze školy. No uvidíme jak to bude dál. Musim si pro to najít nějaký systém.

Holky z naší školky
Dále bych rád zmínil perfektně strávený den v Central parku, kde jsme jeli v rámci středečního školního dne. Počasí vyšlo nádherně, takže jsme si hned po příchodu do parku v Bondi Junction půjčili kola a celý park si několikrát dokola projeli. Park byl opravdu obrovský a měl i několik jezer plných všemožně vypadajícího ptactva (o dříve zmiňovaných zmutovaných holubech ani nemluvě).
Holky a park

Výprava, která byla celá v angličtině pokračovala návštěvou vodní nádrže právě ve zmiňované Bondi Junction, kde jsme si dali skvělý oběd (já měl odporný bezmasý hnus, protože jsem té usměvavé paní věřil, že je to nejlepší jídlo) a následně se šli podívat na výstavu fotografíí (bohužel jsem nepořizoval fotky fotek).
Uprostřed parku, stálo přistavený auto, u něj 2 týpci
a prostě půjčovali za 15 dolarů kola :) (nám teda levněji)
Všude potvory a uprostřed hlavní boss. (Pomalu jak ve hře)

Pro tento týden to, ale rozhodně nekončí. Zítra jdu na seminář RSA, pozítří mě čeká výlet do největšího kina na světě (Alespoň se to o místním IMAXU říká) a v neděli půjdeme grilovat na Coogie beach, takže očekávejte v brzké době další články.
Carnival legend pohled na balkóny

Váha přes 88 500 tun, uveze přes 2000 cestujících
a dalšách 900 členů posádky.
Má 12 palub, vlastní
aquapark, několik kasín, klubů a divadel
Náklady na stavbu přes 375 Milionu dolarů
Postavena v roce 2002 ve Finsku
Maximální rychlost je 45 Km/h





neděle 21. září 2014

Výlet na Manly a první stěhování

Už jsem v AUS 11 dní a mám za sebou už několik výletu v rámci města a dokonce i první stěhování, ale k tomu se ještě dostanu.

Takže začal bych asi školou. Díky ní jsem neměl moc čas napsat další článek. To víte je ze mě zase študák tělem i duší a s tím jsou spojené další povinnosti jako například domácí úkoly. Dobře je pravda, že domácí úkoly dělám většinou až cestou do školy. Ona ta cesta alespoň rychleji utíká, ale i tak je toho teď docela hodně. Například většinu času trávím hledáním práce. Minulý týden jsem dokonce jednu našel a během toho samého týdne jsem se na ni i vykašlal. Měla to být zakázka na web a ten člověk vypadal asi tak důvěryhodně jako opuštěná sportovní taška uprostřed letiště. Jednání se konalo v jeho rodinném domku, který připomínal spíš skladiště místního čínského vetešnictví. Nějak mi něco vzadu v hlavě říkalo, že mi ten člověk asi za tu práci nezaplatí a tak jsem mu oznámil, že se omlouvám a že do toho prostě nejdu. Životopisy rozhazuju pro jistotu všude a po večerech je i posílám mailem abych náhodou něco nevynechal. Limitující je zatím jen škola, protože většina jazykových škol funguje jen od pondělí do čtvrtka. Ta moje operuje od pondělí do pátku a to mi bere většinu času, který bych mohl věnovat aktivnímu vydělávání peněz. No uvidíme jak to bude vypadat dál. nechce to ztrácet pozitivní pohled ono se něco určitě dřív nebo později najde. Co se týká mé školy, tak to tam pro rekapitulaci funguje asi takto: Máme 2 učitele jeden je rodák z Manchesteru jménem Graham, který má stejný akcent jako Jeremy Clarkson z opěvovaného Top Gearu a druhý je Australanka Robyn, která nás ale pro svou touhu cestovat příští týden opustí. Školu máme od pondělí do pátku kde pondělí až čvtrtek studujeme od 9:00 do 15:00 a v pátek končíme o něco dříve a to ve 12:30. Na středy jsem si zvolil volitelný předmět Australian studies, Což je ale spíš takové toulání se po městě a plážích s doprovodem vyučujícího. Například tento týden se grilovalo na Shelly beach. Já jsem tam tedy bohužel nebyl, protože v úterý večer dorazili noví spolubydlící ze slovenska a tentýž večer zorganizovali Welcome party v duchu takzvané jablkovice. Tato welcome party se protáhla do brzkých ranních hodin a tudíž jsem trochu zaspal. Resp vstával jsem ve středu někdy 45 minut po vyučování. No vzhledem k tomu, že jsem opravdu grilovat na pláži chtěl, tak jsem si to vynahradil v grandioznim stylu hned o víkendu a to za trest se všemi co mě tak důkladně v úterý odrovnali. Co se každopádně týká mé třídy tak je národností mix opravdu dobře namíchaný. Máme ale zase asi nejmenší třídu, je nás celkem 7 z toho 1 je učitel, 1 Ital, 1 Japonka, 2 Brazilky, Jedna belgičanka no a nakonec čech jako poleno tedy já. Tohle je opravdu super, protože jsme nuceni mluvit jen anglicky a sám na sobě pozoruji, že za ten týden všem o dost lépe rozumím. A když říkám všem, tak myslím i televizi. (Po cestě letadlem jsem s tím měl totiž ještě trochu problém).
expedice Manly
Nastoupeni na lodi
 Týden ale utekl jako voda a já si během něj dohodnul i urychlené stěhování do nové destinace Greystanes a zorganizoval právě grilování na zmiňované Shelly beach, která se nacházi v severní části Sydney zvaná Manly. Na Manly se dá dostat hned několika způsoby, ale to bychom nebyli turisti abychom nezvolili tu pro nás nejexotičtější tedy pomocí Ferry. Tak jako se v Praze za MHD počítají tramvaje, autobusy a metro tak tady v Sydney jsou to i lodě. Jenže to nejsou jen tak ledajaké lodě ale obrovské lodě, které v sobě mají dokonce i několik televizi kde vysílají nějaké zprávy a taky je tam k dispozici plnohodnotná kavárna. Loď má i několik pater a je široka jak dálnice.
plánek našeho člunu
Selfie s městem a Indem

Selfie s operou a spratkem
Cesta na Manly nám  zabrala necelých 30 minut, ale to uteklo opravdu jako voda, protože jsme se celou cestu na zadní palubě kochali výhledem na City a s ním se vzdalující Harbours bridge a operu. Jinak ti spolucestující jsou právě nově příchozí Bratři Lukáš a Vlado a následně Vladova přítelkyně Kris, To jsou ti šílenci co přnesli na úterní welcome party 10 litrů výše zmiňované jablkovice
Manly
Nástupní / Výstupní vrata u Ferry
vnitřek naší Ferry
Tohle měla být fotka city z lodi :D
Vlado a Kiki
Jakmile jsme dorazili na Manly, tak nás obklopila typická turistická atmosféra, kterou cítím vždy když dorazím někam na dovolenou k moři. Všude palmy, lidi v tričku a kraťasech. Obrovská pěší zóna která spojovala obě části ploostrova a dokonce i místní muzikanti. Těch je tady mimochodem na každém rohu několik. Je to tu prostě normální :)

Ta atmosféra mě pohltila natolik, že jsem zapomněl na to jak je oceán ještě ledový, sundal jsem si boty a vběhnul do moře. Hned po prvních několika metrech jsem si to roční období zase honem rychle uvědomil a vyběhl jsem se klepat na souš. Po několika minutách procházky jsme se kolemjdoucích, které jsme správně otipovali na místní oslovili s tím, že by se tu mělo dát někde grilovat a kde přesně to vlastně je. Parchanti nám ukázali, že je to přesně na druhou stranu než jsme celou dobu šli a tak jsme i tak plni entuziazmu z dobrého počasí trajdali celou cestu zpět abychom se dozvěděli, že se musíme vrátit ještě jednou a to pro maso na gril. To zase pro změnu až k Ferry. No tohle jsme absolvovali všechno úspěšně a těsně před západem slunce jsme dorazili na malinkatou Shelly beach. Bylo tam několik hloučků lidí a tak jsme se prostě přidali k jednomu asijskému.

City

Musim říct, že to grilování byl opravdu skvělý nápad (byl mimochodem můj) protože to dopadlo přesně jak jsem si to představoval. Západ slunce, pláž, víno, kamarádi a gril. Jen tak pro informaci ty grily jsou plynové a jsou tam veřejné. Tedy zcela zdarma je může kdokoliv a uplně kdykoliv používat. Četl jsem o tom už několikrát všude možně na internetu, ale to je prostě něco jiného než to vidět naživo. Tady nikoho ani nenapadne aby po sobě ten gril neuklidil, nebo aby ho nedejbože poškodil. Neuvěřitelné věci se prostě dějí tady "down under" :) No a tak jsme si grilovali a užívali si přicházející večer. Ten je tu tedy ještě hodně brzy a to tak že po šesté hodině už je tu tma, ze které by se dalo dělat cukroví. Večery jsou tu dost chladné. Vzhledem k tomu že hodně fouká, tak teplota klesne klidně i na 7C° a když u toho fouká tak je bez mikiny fakt zima. Jakmile se uplně setmělo, všichni ostatní spolugrilující se pobalili a odešli. Dokonce byli tak hodní a k naší nepřipravenosti nám sami od sebe dali i tácky a vidličky. (opět příklad rozdílné mentality). Najednou jsme byli na pláži uplně sami, teda alespoň jsme si to mysleli. Nevěřili by jste jak rychle se vyrojilo několik rodiněk místních nočních tvorů co hledali v blízkých koších a na trávě potravu.
Manlyyyy
Muzikanti
Palmyy
Plaaaz
Vlado, Kika, Jambo-jet a já
Shelly beach
Grilovani
Grilovani, plaz, zapad slunce
Výsledek :D
Naběhlo na nás 5 členů rodiny Possum a asi 6 takovejch potkano ježečků jmenuje se to Qeuenda. Vůbec se to nebálo jít až k nám a dokonce se to nechalo i drbat. Tady jsou i zvířata v pohodě :D
Possum houmlesák :D

Possum a dítě
Po seznámení s místní přírodou následovala cesta domů a samozřejmě noční výhled na operu a city.

Doma už jsem jen padnul do postele a pustil usnul. Přeci jenom to trajdání docela unavilo a nemluvim ani o tom, že následovalo stěhování.

Stěhování bylo dnes asi to pro mě z ekonimické stránky nejduležitější co se za tento týden událo.
Stěhoval jsem se z Ashfieldu do Graystanes což je zastávka vlaku Paddle will asi 25 km od centra.
večerní cesta domů
Bydlení je sice dál ale za ty peníze co díky němu ušetřim, je to nedocenitelný. Ráno jsem si tedy trochu přispal a balit jsem začal hned po snídani někdy v 10:30. To mi ale Emily, což je ta moc hodná pani co mě u sebe nechá bydlet psala, že už můžu dorazit protože jede domu dřív. Já bohužel nemohl protože jsem musel ještě pokoj předat a převzít si zpět svůj Bond což je záloha, která se při bydlení dává. Zpravidla jsou to 2 nájmy dopředu. Kassin (původní majitel) dorazil něco po 12té hodině a vrátil mi jen 350 AUD po chvilce diskuzí se nakonec uvolil, že mi vrátí bond celý a to tedy 400 AUD takže jsem odcházel spokojený a uštřil jsem ještě za další 2 dohodnuté měsíce asi 330 dolarů které jsme díky tomu, že jsem se odstěhoval takhle brzo nemusel platit. Kassin byl dokonce tak hodný, že mě hodil i na vlak. Někdy ve 13:50 jsem dorazil na zastávku Paddle Hill a šel se osvěžit kávou a poptat se lidí po práci v okolí. Vím, že se opakuju ale ti lidi jsou tu všude tak neustále vstřícní, že mě to asi nikdy nepřestane udivovat. Ten pán ne, že mi udělal to nejlepší cappuccino co jsem pil ale dokonce mě odnavigoval na místa kde bych mohl začít hledat job a ještě odmítl zpropitné...

Po chvilce debatování v mé oblíbené angličtině dorazila Emily ve svém žlutém coupé a začalo se nakládat. Po chvilce jízdy jsme dorazili do domečku a já si konečně začal přizpůsobovat svůj vlastní pokoj. Vzhledem k tomu, že do západu bylo ještě dost času, rozhodl jsem se pro jistotu cestu na vlak projít pěšky a hlavně jsem si musel dojít nakoupit. No na vlak je to asi 15 minut chůze, ale prostředí je tu tak nádherné, že mi to vůbec nevadí. Co mi ale vadilo víc, bylo nést 40ti kilový nákup těch 15 minut zpět. Osobně si myslím, že mi ty tašky prodloužili ruce asi o půl metru. Ještě jeden takový nákup a budu se umět drbat na chodidlech i ve vzpřímené poloze...

Po cestě jsem každopádně narazil na dvě restaurace v obou se zeptal na práci. Vypadalo to dokonce i podle reakcí manažerky v jedné z nich, že bych mohl i na úterky a středy nastoupit. Ale uvidíme ještě není nic jisté. Teď je každopádně práce to hlavní na co se budu v dalších dnech soustředit. Rozhodl jsem se totiž, že si koupím auto a to hned z několika důvodů. Benzín tu stojí asi 28 kč za litr. Byl bych schopen v létě cestovat i mimo město a hlavně by mi to ušetřilo spoustu času s případnym dalším stěhováním a hlavně cestou do školy. Mimochodem auto je také vyžadováno i pro některá zaměstnání. Tak uvidíme.

Opera na závěr


































úterý 16. září 2014

Festival of wind a první dny ve škole

Hned po několika dnech mám dalších milion zážitků o které se musím nutně podělit, protože kdybych se rozhodl vše držet v hlavě pravděpodobně by během několika hodin explodovala.

Já mezi Bondi a Tamarama beach

Takže v neděli jsme šli na Bondi beach na tzv "Festival of wind" kde se nad pláží v jednu chvíli vznášelo několik desítek draků. Tento festival je tu asi hodně populární, protože jsem měl obrovský problém najít autobus, který nabíral lidi. A to jsem byl ještě v centru. Sraz jsme měli původně v 11:00 přímo na Bondi Beach kde jsem se měl sejít se spolubydlícími Lenkou a Melanií a kamarády Davidem a Bárou. Vzhledem k výše zmiňované dopravě jsme dorazili na pláž každý v uplně jiný čas a všichni něco po 13 hodině. Já osobně jsem šel pěšky už ze stanice Bondi Junction což je tak 15 minut chůze od pláže, protože čekat ve frontě by bylo asi stejně efektivní jako si čistit zuby javorovym sirupem. Když jsem dorazil na pláž (a já si celou cestu vážne užíval) tak mi muselo několik lidí současně držet bradu aby mi neupadla na zem a neposlintal jsem tak kolemjdoucího jezevčíka. Na pláži bylo tak 1 456 511 552 lidí z toho asi 856 586 245 sedělo v parku nad pláží a nebo se valilo v autobusech či autech směrem k pláži. No já jsem moc neotálel posbíral všechny se kterými jsem se měl sejít a vyrazil jsem smočit nohy do moře.

všude draci! všude! INVAZE

Grafiti za bílehé dne! Jsme prostě vzhůru nohama
Na fotkách to možná vypadá jako že je voda fajn, ale byla opravdu ještě ledová. Teprve nedávno začalo jaro tak se není čemu divit. Ohřívadla asi prostě australani zapínají později.

Po krátkém cachtání a focení s bůh ví s kým a bůh ví čím jsme se jednohlasně rozhodli zajít na oběd. Já tou dobou totiž umíral hlady a tak jsme zvolili nějakou bližší bageto-kavárničku a tam se "najedli". Píšu to schválně v úvozovkách, protože jsem se vlastně vůbec nenajedl. Vzhledem k faktu, že jsem se tentýž den měl jet ještě podívat do Paddle Willu na mé budoucí bydlení, jsem chtěl do zbývajícího času vměstnat co nejvíce zážítků a tak jsme se rozhodli, že půjdeme po skalách pěšky na Tamarama beach. No popravně jsme se tam vůbec nedostali a holky se ještě k tomu odpojili hned po obědě. Každopádně po cestě jsme udělali alespoň spoustu fotek. (tohle se tu bude dít asi často) Po nějaké hodině cesty (Věřte nebo ne, ale s těma dvěma je ujít kilometr asi na tak dlouho jako ujít 10 kilometrů sám s pomocnym chodítkem) jsem to vzdal, zavolal majitelce mého budoucího bydlení a vydal se pěšky zpět na Bondi Junction. Takže schůzka byla ve 14:30 na zastávce Paddle Will. Dbal jsem na to abych tam byl přesně takže jsme se sešli už v 17:30 a teda na zastávce Paramatta což je teda o pár (desítek) kilometrů dál. No co Vám budu povídat. Baráček opravdu stojí za to, a za ty peníze není o čem uvažovat. S majitelkou jsme si naštěstí padli do oka takže se budu v nejbližší době (max 3 týdny) stěhovat tam.

divnej smrček
Dave a Barč

woow
Připraven studovat!
Další den mi začala škola. Úvodní rozřazovací test se konal v 6tém patře budovy v 8:30 ráno. Což jsem zjistil po 15ti minutách využívání internetu zdarma pro studenty ve třetím patře budovy, kde sídlí uplně jiná škola. Ono tady ty školy nejsou jako u nás kde mají obrovský pozemek, hřiště a tak. Tady je to třeba patro s několika učebnami, recepcí a sborovničkou. Co mě překvapilo hned začátku bylo to, že máme k dispozici zdarma školní kavárnu, studovnu a popřípadě i tisk dokumentů, ale především to byl pestrý národnostní mix. Tady v Sydney všude potkáváte hlavně asiaty a ti nemají všeobecně moc kouzlnou výslovnost. Po zkouškách jsme měli volnou zábavu a tak jsem se vydal se svačinou do Hyde parku a užíval si skvělé počasí. v 11 hodin jsme měli pak další meeting ve škole, kde nám dali studentskou kartičku a dali pokyny pro další dny. Důležité pro mě bylo v kolik mám příjít a kde najdu výsledky testů, to už ale nezabralo déle než půl hodiny a tak jsem se vydal naproti Davidovi a Báře před jejich školu. (Všímáte si jak už všude trefim?)

 Následoval odpolední break dance v Hyde Parku a pak se šlo do agentury na úvodní seminář. Dostali jsme do sebe dalších 10 000 užitečných informací a večer šli konečně domu. Mimochodem tady začalo 1.9 oficiálně jaro a už je tu přes den jako v čechách v létě. Venku je 26 C° ale fouká neustále chladnější vítr. Takže vám vlstně není venku něpříjemně a nepotíte se jako prase na rožni. To že ale není léto je poznat podle toho jak se stmívá. Mezi uplným dnem a uplnou nocí tady uplyne jen několik minut a tmu tu máme už spolehlivě kolem 18:00. Mimochodem všechny autobusy a vlaky a tim všechny myslím všechny do jendoho, jsou plně klimatizované a také je tu zvykem, že se v autobusu při nástupu a výstupu řidič zdraví. Když vystupujete jinde než uřidiče tak prostě řvete čau a díky.


Kdyby mi někdo nevěřil!

Dnes ráno jsem tedy plný nadšení dorazil do školy už před devátou. Mimochodem školu mám od pondělí do pátku a to od 9 do 15 hodin, s tím že v pátek budu končit už ve 12 hodin. Po chvilce pátrání a tlachání s ostaními jsem našel své jméno ve třídě Advanced. Což mě docela potěšilo, protože je to nejvyšší možný stupeň angličtiny, kterého v mém kurzu lze dosáhnout. Díky tomu jsem si také mohl vybrat volitelný předmět na středy z gramatiky, mluvení a studium o Austrálii. Vybral jsem samozřejmě studium o Austrálii protože se jedná o dny, které třída tráví venku a to surfováním, grilováním na pláži, horolezením a podobně. Kam přesně půjdeme zjístím už vlastně zítra, tak jsem na to opravdu zvědavý.

Pauza v Hyde Parku
Tohle je tu normální, lidi tu prostě všude zpívaj!

pípatko při čekání na jídlo
Mimochodem dnes jsem se také (jako ostatně každý jiný den) ptal na práci. Jeden pohovor a dokonce v oboru jsem měl už dohodnutý a druhý jsem si dohodnul právě během školní přestávky v restauraci hned vedle vchodu od školy a to při kupování svačiny. Slečně jsem řekl, že jsem dokonalým profesionálem ve vytváření baget z masových kuliček a tak mě požádala o resumé (životopis) a chvilku času. Resumé aneb profesionální bagetový kuchař jsem si sepsal během přestávky na oběd, ve studovně vytisknul a po vyučování jsem hned absolvoval první pohovor :) Bohužel mám školu tak nevýhodně, že jestli mě vezmou, tak jen na víkendy (to by mi teda vůbec nevadilo, protože je tu zvykem platit o víkendu dvojnásobek mzdy). Následoval ale další pohovor, a to v oboru na programátora eshopu. To jsem tedy vzal, protže eshop je skoro hotový a za jeho dodělání mi nabídli 3000 AUD což je v přepočtu asi 60 000,- korun a to na zemi nenajdete. Na dlouhodobější spolupráci to ale nevypadá.

Teď už se ale těším na postel. Zítra bude totiž perný den a hlavně večer máme jít někam na pivo se spolubydlícími. Myslim, že si ale pivo nedám protože je tu třetinka dražší než long island ice tea v klubu Duplex..

wicked wicked jungle is massive
Ve fastfoodu kde jsem byl na pohovoru.