Jaro v Sydney aneb příprava na léto

Nevim jestli už jsem to někde zmiňoval, ale jaro je tu skoro jako v ČR léto. Když už svítí sluníčko tak to stojí za to. Poslední 2 dny je tu přes 30 stupňů a to i když je pod mrakem. Fakt jsem zvědavej jak bude vypadat léto.

Každopádně za poslední 2 týdny se tu toho událo docela dost a to třeba návštěva Cronully s grilováním (ke kterému došlo ale jinak než jsme čekali) a pozorováním velryb (ke kterému nedošlo vůbec).
Na Cronulle jsme se setkali s Davidem, Barčou a jejich spolužáky a rozhodli se, že půjdeme grilovat. K tomu by bývalo i došlo kdybychom si nekoupili na cestu víno a nezabloudili někde v místní buši. Na Cronullu jsme dorazili asi v 10 dopoledne a ke grilovani došlo asi v 10 večer a to uplně v jinym počtu. Tedy 12 hodin jsme bloudili, velryby jsme neviděli, ale i tak jsme si to skvěle užili. Dokonce si pamatuju, že jsem pařil na pláži s nějakou Australskou rodinou a snažil jsem se jim naladit na rádiu drum n bass.

nevim jak se to jmenuje ale je to skvely

pro zmenu hovezi

nejaky kostky :D

barevna kostka

dalsi barevna kostka

Vzhledem k tomu, že jsem v mé nové práci nedostal směnu ani na předchozí víkend, tak jsem podnikavě rozhodl uskutečnit svůj skvělý business plán a to prodej limonády na Bondi beach. Vše jsem skvostně naplánoval, dohodnul kamarádky co budou prodávat ale bohužel jsem v den D zjistil, že v rámci akce Sculpture of the sea rozdávají vodu zdarma. To je asi totéž jako by jste chtěli prodávat motorovou pilu na charitativní akci pro malomocné. Uplně jsem to ale neodpískal. Akce se jen přesouvá na jindy. No když už jsme tam byli tak jsme si řekli, že si to tam pěkně projdeme a taky jsme to udělali. Já fotil jak utrženej protože ten nápad se mi hrozně líbil a celkově to působilo v kontrastu s tim oceánem v pozadí prostě dokonale. Scultupre of the sea je podle všeho každoroční výstava všemožných soch a různého umění na cestě mezi Bondi a Tamarama beach, kde jsem se šli následně i vykoupat. Pláž je to maličkatá, ale opravdu hrozně hezká.

letadla tu cmaraj po nebi jako by se nechumelilo

Tohle nebylo japonsky ale byla to pecka a levný

Pro surfaře asi ráj, protože tam jsem poprvé viděl ty velké vlny s tunelem a surfařů tam bylo fakt dost. Pro obyčejné bezprkánkáře tedy zatím mě, to bylo chvilku složitější než jsem čekal. Tak nějak jsem si hezky skákal ve vlnách, když jsem najednou zjistil, že na mě cosi píská plavčík ať jdu někam na stranu. Když jsem se o to ale pokusil, zjistil jsem, že to vůbec nejde a že mě táhne spodní proud zpět do moře. Po chvilce se mi povedlo dostat stabilitu a vysoukal jsem se ven. Po této zkušenosti jsem zjistil, že Miče Bjůkenena tu asi dělat nebudu. Vylezli jsme ven, uschli a vyhladovělí z boje proti nemilosrdnému oceánu se rozhodli jít na večeři. Šlo se do České restaurace La Bohemia a já si dal po dlouhé době Svíčkovou, Plzeň a tatarák. Ono bylo to z toho důvodu, že kamarádka mě den předtím pozvala na japonskou kuchyni a tu jak jsem zjistil asi fakt miluju. Chtěl jsem jí tedy ukázat, že i v ČR umíme vařit. Všechno to snědla skoro sama a Plzeň jí teda taky docela jela. Jediný co se mi na tom nelíbilo byl ten účet, ale co se dá dělat za ten kousek domova mi to stálo.

původně jsem myslel,
že je to taky socha, ale byl to koš

tohle bylo vtipný. Klučina jezdil na skejtu a cákal si barvou
po autě.

PLZEŇ

Svíčková z pravejch svíček! :D

Tatarák z tatarů! :D

Nový campus nová třída

Dnes jsem se po čtyřech týdnech studia přesunul z centra na Bondi jct. do třídy "advanced business english". Tuhle třídu založili teď uplně nově a pro žáky s úrovní "lower advanced" a výš byla možnost přesunu zdarma. Já vzhledem k faktu, že se podnikání chci v několika dalších týdnech věnovat naplno, neváhal ani minutu. Tento kurz trvá 4 týdny a během těchto dní budeme plánovat svůj vlastní projekt. Veškerá konzultace a prezentace bude v angličtině, kterou musíme pro účely podnikání vypilovat na maximum. To jakým způsobem to dělat nejefektivněji nám právě bude vysvětlovat můj oblíbený učitel / ponikatel Graham (to je ten co mluví jako Clarkson z Top Gearu).

City

Takže dnes jsem svůj první den oslavil naprosto perfektně a to tak, že jsem vzhledem k neznalosti jak lokality tak třídy přišel asi o 30 minut pozdě. Nějak mě ráno nenapadlo, že ten campus bude celá několikapatrová budova s asi milionem tříd. Zvlášť když jsem byl zvyklý na maličkatý 2 patrový campus v centru kde jsem pomalu už každého znal. Tady jsem rád, že znám jména lidí z mé vlastní třídy. Mimochodem konečně je nás ve třídě víc než 5. Vzhledem k faktu, že dnes jsme měli spíše takový seznamovací den a řešila se hlavně osnova, tak zatím nemám o co více se podělit, ale to se brzo změní nebojte.

nakup

Nemyslete si každopádně, že jsem se jinak flákal. Ono teda měl jsem tento víkend volno a tak jsem se účastnil hned několika akcí. První byl ohňostroj v Darling Harbouru, který jsem nyní absolvoval s osazenstvem Ashfieldské ubytovny. Ten ohňostroj se tu koná každou sobotu trvá asi 5 minut a zpravidla se na něj příjde podívat zhruba polovina Tokia. Samozřejmě, že se paralelně konal ještě další ohňostroj někde uplně jinde a byl asi 1000x hezčí, ale tam jsme samozřejmě nebyli. No alespoň jsme ho viděli z dálky.

Lidi ze školy

Fakt nechápu, jak mě napadlo to fotit proti slunci

V něděli se pak konala docela povedená grilovačka na mé asi nejoblíbenější pláži Maroubra beach. Přišlo tam asi milion mých asijských spolužáků a ještě do toho jsem si pozval právě komando Ashfield. Venku bylo kolem 30ti stupňu a tak jsme se byly dokonce i koupat. Ono spíš jsme šli přežít do oceánu, páč jsme byly vystaveni neustálému fackování všudypřítomnými vlnami. Ultimáte survival s Bearem Gryllsem hadr... tady šlo vážne o život. Vlny měli někdy i přes metr. Akce se samozřejmě protáhla až do večerních hodin. Domů jsem tedy dorazil něco málo po půlnoci.

Tady jsem se polepšil

Prvni výplata, nová práce a tak vůbec život v Sydney

Klokaní mamka s prckem

Utekl další týden a opět to nebylo bez zážitků. Když se teď dívám zpět a přemýšlím nad tím jak to všechno začalo tak si uvědomuji jak jsem za rozhodnutí vyrazit na jiný kontinent hrdý. Ze začátku si člověk ani neuvědomuje, že se to vlastně opravdu děje. Já si to do dne odletu neuvědomoval třeba vůbec. A najednou se ocitám v úplně jiném světě kde všechno co jsem doma znal s tím jak je to normální, může fungovat vlastně úplně jinak. Člověk tím dostane něco jako nadhled když si to zkusí na vlastní kůži. Ono myslím že tomu místnímu životnímu stylu hodně napomáhá i to podnebí. Když se každý den probudíte do slunečného dne po cestě na autobus kolem létají papoušci a na každém rohu vidíte palmu tak se nejde necítit pozitivně. No a teď když do toho ještě dostanete první výplatu.

Minulý týden jsem strávil v práci více času než ten předchozí, cílem bylo totiž vydělat víc než utratím. A nebudu Vám lhát utrácení peněz mi jde docela dobře. Kdybych si to chtěl napsat do životopisu asi by u toho byla úroveň profesionál. Naštěstí jsem se managerce líbil jako barman a tak jsem většinu času trávil právě tam. Po dlouhé době jsem si tedy i zaházel. (Ano rozbil jsem pár flašek). Hlavní problém v této práci byl ale ten, že mě to tam ale vůbec nebavilo. Připadal jsem si spíš jako v restauraci v ČR. Neustálá buzerace a člověk ani nemohl ochutnat ty haldy masa co se jinak stejně vyhodily. Ještě k tomu byl plat jen 15 na hodinu a rozhodně jsem v tom necítil ani možnost růstu. (ok těch flašek jsem rozbil víc a jo bylo tam i několik skleniček). No odpracoval jsem tedy poslušně čtvrtek, pátek, sobotu i neděli a odnesl si za předminulý týden 200 dolarů. Já vim, že bych si neměl co stěžovat. Že 300 kč na hodinu vám ani v Praze nikdo nedá, ale ono na tyto poměry je to fakt málo.

No jednou jsem někde četl, že když se Vám práce nelíbí, tak jí máme změnit no a to jsem přesně udělal. Hlavně když jsem práci přestal aktivně hledat, tak se mi začaly ozývat zaměstnavatelé sami a tak se to stalo právě tento týden na který mám domluvené hned 2 pohovory. Z toho ten první (proběhl dnes) byl dokonce i placený. Tady přesně jsem viděl tu druhou stranu mince. Ano byla to sice restaurace, ale už když jsem vstoupil dovnitř, tak jsem věděl, že je něco jinak. Všichni tam byli rodilí Australani (kromě mě) v restauraci všechno šlapalo jak má všichni byli usměvaví, milí a vstřícní. Nechali mě udělat pár koktejlů (ty mi dokonce i pochválili) a pak mě naučili jak dělat kafe. Bylo jim uplně fuk, že jsme na to vyplácali 3 flašky mléka a všechno to šlo stejně do dřezu. Záleželo jim hlavně na tom ať to co děláme je udělané kvalitně a ne rychle a zbrkle. Když jsem se s trochou trpělivosti naučil dělat místní Laté a Capuccino seznámil se s barem, kuchyní a vlastně celou restaurací, tak se mě budoucí šéf zeptal na jak dlouho tu jsem a kolik můžu pracovat. Řekl jsem mu, že minimálně na 2 roky a že legálně 20 hodin. Zasmál se slovu legálně, řekl že pokud chci víc hodin, tak se to dá řešit a pokud bych chtěl být pak i permanent resident, tak i s tím mi může pomoct. Dostal jsem pak za ty 3 hodiny 60 dolarů (20 na hodinu) a dozvěděl se tím, že mám novou práci, která je asi 5 minut chůze od domova.

Popravdě jsem teď tak spokojený, že už asi dál hledat nebudu a budu se teď soustředit na business a školu.

Vlak, aneb quite party vagoon

čištění jater. Všichni kromě mě drží pivo.

Každopádně dost k práci, která vás stejně nikoho nezajímá. Jako každý jiný týden jsme tu měli i jeden výlet a to do klokani rezervace v Morisset kam jsme jeli v pondělí ráno. Toto pondělí byl totiž v Austrálii státní svátek, takže jsme toho museli náležitě využít. S již sehranou partou dobrodruhů tedy původní osadníci Ashfieldské ubytovny  Kika, Melanie, Lenka, Dominik a bráchové Lukáš a Vlado rozhodli, že se půjde právě tam. Na ten den hlásili asi 33 stupňů takže jsme si preventivně nikdo nevzal opalovací krém čeho jsme logicky druhý den litovali. Do destinace jsme vyráželi již brzy ráno, protože je to asi 112 Km od Sydney. Ihned po příjezdu jsme se posilnili mírnou dávkou alkoholu v podobě místního piva a na cestu jsme pořídili ještě flašku Ginu a Sprite. Podle slovenských kolegů bylo prý potřeba důkladně hydratovat tělo. Po cestě jsme se seznámili ještě se malou skupinou potetovaných brazilců se kterými jsme udělali z tichého vagónu tichý party vagón. To probíhá tak, že si všichni vezmou sluchátka pustí si muziku a prostě tancujou. Po asi 5 kilometrech chůze buší jsme dorazili na místo. To jsme poznali jednoduše tak, že všude kolem nás byli klokani. Naštěstí tam byl nějaký chytrý pán, který nám řekl jak je máme krmit a jak se chovat.

Selfie s brazilcema

Takže jsme samozřejmě hned začali krmit a u toho zákeřně produkovali selfíčka. To nám přišlo vtipný asi půl hodiny a tak jsme se rozhodli, že půjdeme k vodě, což bylo co by kamenem dohodil od našich nových chlupatých jumperů. Tam jsme poctivě ztrestali flašku Ginu a spálili si záda.

Domestikace klokana

Takhle mi budeš zobat z ruky. (buduju levnou pracovní sílu)

Jablko mi prostě z pusy nevzal!

Po asi 2 hodinách jsme se rozhodli jít zpět. Došlo nám totiž pití. a tak jsme si s Lukášem doslova zaběhli koupit další. Díky, ještě teď mě bolí nohy. O 5 kilometrů a jedny plíce na silnici později, jsme dorazili do bottle shopu pro posily. nakoupili další pivo na cestu zpět a počkali poslušně na vlak. Tady se nenávratně rozvržení poměru dobrodruhů rozdělilo na veselé chlapce (ti co hydratovali) a slečny (ty co nehydratovali a tudíž nás nemohli vystát). Dojeli jsme zpět do Ashfieldu a rozhodli se, že budeme pokračovat. Asi nebudu celou akci dál rozepisovat protože končila až v 5 ráno a stalo se toho opravdu hodně. Od jízdy v nákupnim košíku po Ashfieldu (Promiň Dominiku za to že jsem tě pustil z kopečka bez dozoru) přes pokec s Marylin Monroe v nějaké putyce v centru až po probuzení se v Ashfieldu v holčičim pokoji v cizích trenýrkách. Znáte takový ten pocit když se proberete v cizim pokoji v cizích tenýrkách ležíte na cizí peřině o níž si celou dobu myslíte, že je polštář a myslíte si jak jste v pokoji sami? Zvláštní je, že jsme si to mysleli oba. Jak já tak i původní majitelka tedy Lenka. Doteď nechápu jak se mi povedlo najít v tom pokoji prázdnou postel.

Takhle začínají průšvihy :D

No... 

No druhý den jsem od místních osadníků získal i nové tričko (díky Dominiku) a ponožky (díky Vlado) a mohlo se jít do kina. Teda až po tom co se nás snažila Kika otrávit rizotem. (dělám si srandu bylo to i relativně poživatelný). Měli jsme jít na Draculu na George street což jsme zjistili na filmu Equalizer v Borwoodu. Pokud se nenecháte odradit několika scénkama, které tam dle mého názoru nemuseli být, tak bych ten film milovníkům akčňáren i doporučil. Jen se nesmějte až uvidíte Danzela ve zpomalený scéně s výbuchem za zády a výrazem který mívám každý den po opuštění posilovny.

Vsimnete si toho nařvanýho metrosexuála v uplym tričku :D

.

Australian national maritime museum a prostě další týden v AUS

Velevážení velečtenáři mého veleblogu, rád bych se s vámi chtěl podělit o další zážitky z jižní polokoule. Jako každý jiný týden, jsem opět jakožto turisticky aktivní "backpacker" (tak nám tady říkají) procestoval další části mého nynějšího domova, tedy Sydney. Navštivil jsem jak název jistě napovídá, místní námořní muzeum (WOW) a také jsem se se školou šel oficiálně flákat na Maroubra beach (WOW).

V úterý jsem se po škole ozval Davidovi (Fubu) co má v plánu a jak se má. Dozvěděl jsem se, že si opět udělali vlastní "Australian studies". To probíhá tak, že nejdete ráno do školy, ale cestujete s otevřenými ústy po městě. Koupili si vstupenky do Madam Tussaud, Wild Life apod. (nejaká zvýhodněná za asi 60 AUD) a že plánují navštívit obrovský bitevní křižník na druhé straně přístavu. Takže vzhledem k tomu, že nešlo odolat, jsem vytasil 27 dolarů na vstup do muzea a okolních lodí no a jednoduše jsem přikráčel do Darling Harbouru. No myslím, že fotky mluví za své. Ono denně se vám totiž nestane, že by jste se procházeli po lodi kapitána Cooka, po obrovském Destroyeru HMAS Vampire a nebo v ponorce HMAS Onslow. Příjemný personál nám oznámil, že máme začít lodí kapitána Cooka, Destroyerem a ponorkou a museum si nechat na konec. Poslušně jsme se tedy vydali na nejbližší dřevěnou kocábku.

Fubárův udivený výraz

Fubu a Barč :D

Vnitřek mini lodi

HMB Endeavour

Nekonečno provazů

Popravdě musím říct, že nechápu jak se v těch kilometrech provazů mohl někdo vyznat. Na té lodi jich je přes 30 km a zakopáváte o ně úplně všude. Když jsme se pak vydali do podpalubí, zjistili jsme, že původní posádka byla plná nedonošených trpaslíků. Málo kdy se totiž stává, že bych chodil někde na kačera a i tak měl problém abych se nepraštil do hlavy. Mimochodem ta loď pořádá 5ti nebo 10ti denní plavby. Za těch 10 dní bych z lodi vylezl jako gigantická smradlavá píďalka. Po návštěvě Hobitína jsme se tedy se tedy natěšení vydali na ponorku.

HMAS Onslow a HMAS Vampire

Testování funkce mého nového telefonu

Tam jsem sice na výšku stačil (jo občas sem si musel dát pozor na nějaký ten ventil), ale zase tu byl problém se šířkou (posádku museli asi trénovat v pyramidách). Ponorka byla zevnitř opravdu rozlehlá. Všude po stranách byly palandy, takže členů posádky měla opravdu požehnaně (při spuštění celkem 56 námořníků a 9 důstojníků). Dokázal bych si tam představit třeba týden, ale žít na ponorce třeba 3 roky bych nechtěl ani jako její kapitán. Měl sice vlastní pokoj se skříní, jídelním stolem a televizí, ale vše to bylo v těch miniaturních rozměrech tak aby byl prostor využit co nejefektivnějším způsobem. Na ponorce mě kromě ponorky jako takové fascinovaly ale hlavně motory a torpéda. Za motor by se nestydělo ani Lamborgini, a to už proto, že má rovnou 2 a že jeden má na délku tak 10 metrů. Rychlík to ale i přes to zrovna není. Max rychlost při ponoru byla totiž jen 31 Km/h. No a co se týká těch torpéd tak tady asi není třeba mluvit. Opravdu bych nechtěl být nabíječ a jen pomyslet jak by bylo fajn kdyby mi upadlo torpédo na nohu. Nicméně v ponorce měli naloženy 2 typy. Jedno vybuchovalo při nárazu, druhé bylo inteligentní a mělo 2 řízené exploze. první, pár metrů pod lodí aby poškodila trup a druhá již poškozenou loď roztrhala na kusy.

Byl tedy docela šok když jsme přešli do Destroyeru HMAS Vampire. Najednou bylo všude hrozně místa a já si spíš připadal, jako bych navštívil spíš suchozemské kasárny. Normální sprchy, normální záchody, normální kuchyňe (viděl jsem minimálně 2) a dokonce i společenská místnost s barem pro důstojníky (to nemluvim o tom, že na lodi byla dokonce i trafika). Hlavní paluba byla umístěna v dobře pancéřovaném středu lodi a byla přímo spojena s můstkem přes intercom. Vypadalo to jak v nějakém novodobém scifi filmu. Jedna židle pro kapitána a hromady hejblátek a obrazovek pro posádku.

HMAS Vampire a city

Poslední co jsme navštívili bylo pak samotné muzeum. Tam se mi líbila nejvíce asi ta poslední část, která byla formou praktických ukázek a her. Například jste měli před sebou přepravní loď která se klepala ze strany na stranu (simulace vln) a měli jste ji naložit kontejnery tak aby se nepřevrátila. Popřípadě jste mohli ovládat vlastní vzducholoď a nebo si vyzkoušet jaké to je letět na vznášedle. Byl to opravdu zážitek a doporučuji toto muzeum navštívit každému kdo dorazí do Sydney a je alespoň trochu fanda do techniky nebo lodí.

Fubu velký pilot!

Další zajímavá akce se však děla až ve středu na mém oblíbeném Australian studies, kde jsme tentokrát jeli se školou na Maroubra beach. Musím říct, že Maroubra se stala mou oficiálně nejoblíbenější pláží tady v Sydney. Je taková přrodní. Ne tak komerční jako Bondi nebo Manly. Připomínalo mi to spíš jak vystřižené z nějakého exotického filmu. To byl také první den, kdy jsem se tady v Austrálii koupal v oceánu. A ano byl opravdu ještě ledový. Není ale nic lepšího, než si jít zaplavat do moře a pak se přijít k bandě kuchtících asiatek najíst. Pohádka.

Maroubra. Miluju to tu

V tomto týdnu jsem toho více nestihnul, protože pak už mi začala práce. Zítra to ale asi nevydržím a půjdu dopoledne k oceánu. Má být přes 33 °C  v pondělí kdy je tady státní svátek plánujeme jet někam do divočiny na klokany (konečně nějakého snad uvidím)

Co se každopádně týká té práce, tak jsem teď na pozici barmana. Jo 2x - 3x denně sice zkouknu nabídky kdyby náhodou něco nebylo, ale nemůžu prostě sázet na to, že vyskočí něco přesně v oboru. Je pravda, že se mi tedy ozvali ještě z jedné restaurace, na pozici barmana (jdu na zkoušku ve středu tak držte palce) ale to je asi vše a pořád to neni to co bych chtěl dělat dlouhodobě. V pátek si du ještě udělat White card abych mohl pracovat na stavbě a rozšířil si tak obzory. Takové práce jsou tady velice dobře placené a není zvláštnost, že si tu člověk vydělá za týden klidně i přes 1000 dolarů což nemá v ČR mnohdy ani za měsíc. No i tak jsem se rozhodl, že se začnu soustředit na plánování a realizaci vlastního podnikání. ABN už mám tak teď nezbývá než vybrat správnou doménu a vytvořit si vlastní stránky. Kdyby tu byl náhodou nějaký šikovný grafik nebo programátor, který má obdobné zájmy rád jakoukoliv pomoc či společníka uvítám. :)